Gruzie 2026 — Svanská magistrála

Naše cesta začala během z letiště na vlak. Naštěstí jsme jej stihli — a pak už jsme se jen ladili na místní pohodové plynutí času.

Zugdidi — první zastávka

Vlakem jsme dorazili do Zugdidi, kde jsme měli zamluvené ubytování přes Booking. Zahodili jsme batohy, dali sprchu a vyrazili prozkoumat okolí. Prošli jsme se k paláci Dadiani, prozkoumali hlavní třídu a nakonec skončili v jedné místní hospůdce, kde jsme si dali večeři a pár piveček.

Kupodivu je v Gruzii populární Staropramen — od toho jsme se ale drželi dál a zkoušeli místní produkci.

Druhý den ráno jsme vyrazili na tržnici, nakoupili proviant na cestu a šli hledat dopravu do Mestie. Nakonec jsme sehnali příjemného pána, který nás svou časem ošlehanou Hondou svezl. Jelikož nás bylo pět, střídali jsme se na místě v zavazadlovém prostoru. Po cestě jsme stihli kávu a oběd v malé restauraci.

Mestia — brána do hor

Po příjezdu do Mestie jsme byli ohromeni. Očekávání malé horské vísky se setkalo s realitou horské turistické lokality — aneb je to tu jako ve Špindlu.

Kolem Mestie jsme si udělali menší procházku, navštívili místní pivovar a nasáli místní atmosféru. Všichni jsme se ale již těšili, až zítra vyrazíme na trek.

Den 1 — Mestia → Lakhiri

Trasa na mapě

A je to tady — ráno konečně vyražíme směr Lakhiri. Nádherné hory před námi, kolem nás i za námi. Pořád je na co se dívat a nálada je skvělá.

Po pár kilometrech dáváme odpočinek a roztahujeme hamaku. Pak pokračujeme do strmého kopce vzhůru vstříc výzvám. Po cestě potkáváme běžce — zrovna v okolí Mestie probíhá maraton.

Zastavujeme u stánečku před sešupem, kdy před sebou vidíme Mulakhi. Je zde improvizovaná kavárna — osvěžíme se kafíčkem a melounem, pokocháme se okolím a pak míříme dále.

Nakonec nejdeme po značené trase, ale bereme to přes kraví stezky. V Lakhiri nás čeká velmi příjemné ubytování se skvělými hostiteli. Jdeme na večeři a vínko a pak ještě s hostiteli posedíme venku.

Den 2 — Lakhiri → Adishi

Trasa na mapě

Druhý den ráno pěkně prší. Nevadí — aspoň nás to schladí. Vyražíme na cestu do Adishi. Zdoláváme první brod a v Chvabiani se zastavujeme na kávu a zákusek.

Za Zhabeshi to pak jede jen do kopce — masakrální převýšení. Když vystoupáme k lanovce, jen se kocháme a užíváme vyplaveného endorfinu. Pak ještě kousek do kopce a pak zase dolů.

Před Adishi je krásná kavárna s koňmi a hamakami — prostě kochačka. V Adishi nás přivítá máma prasnice, jak krmí svá malá prasátka. Hledáme ubytování a trochu bloudíme — ano, jde to i v tak malé vesničce.

Nakonec ubytování nacházíme. Paní domácí nám jde připravit pokoje a sděluje, že večeře bude v 7 a máme být včas. To je poprvé, kdy u někoho i večeříme — jinak všude máme jen snídaně. Ty bohaté snídaně nám stačí snad na celý den a jídlo, co sebou neseme, vlastně ani nejíme.

Večeře je bohatá a následována četnými přípitky na Boha, Lásku a světový Mír. Celkem se to zvrhlo ve fajn akci.

Den 3 — Adishi → Kala

Trasa na mapě

Bohužel nás čeká nejdelší putování. Ráno prášek proti bolesti a jdeme to vypotit. Jdeme zhruba 5 km po rovince směrem k ledovci, pak musíme přebrodit řeku.

Někteří si zaplatili koňský převoz. Někteří jsme to zkusili po svých — řeka je prudká a studená, ale aspoň nás oživila. Pak následuje opět kopec — musíme přejít hřeben. Nahoře dáváme pauzu s kochačkou a opalováním. Na to, že jsme ve výšce 2 722 metrů, je zde pořád teplo.

Přecházíme Chkhunderi pass a šup zase dolů. Z Iprari do Kala přidáme do kroku, protože nám na Booking píše paní hostitelka, kde se to touláme. Sprcha ten den obzvláště bodla. Spíme v malých pokojících a v noci je celkem zima.

Den 4 — Kala → Ushguli

Trasa na mapě

Naštěstí je to už jen 10 km — jsme celkem ztrhané a den odpočinku by bodnul. Tento den je takový tišší, každý je rád, že ještě šlape. Cesta ale celkem ubíhá a nakonec jsme v cíli celkem brzy.

Po cestě ještě navštěvujeme kostelík svaté Barbary před Murkmeli. A pak už ubytovat, zhodit batohy a prostudovat Ushguli. Navštívili jsme dům s původním vybavením a prohlédli věž královny Tamary. Zbytek šel ještě prozkoumat okolí, já se vrátil na ubytování trochu odpočnout.

Kutaisi — závěr cesty

Domluvili jsme si auto, které nás hodí do Kutaisi — cena je 2,5× větší než ze Zugdidi do Mestie, ale tady je to prostě turistické a není to úplně neúnosné, takže nakonec souhlasíme.

V Kutaisi máme dva dny — dost času se porozhlédnout. Prošli jsme místní tržnici, dali kafíčko a navštívili muzea a galerii umění. Prošli jsme zábavní park, svezli se lanovkou a prozkoumali místní street art. Dokonce jsme našli pivoteku s malými pivovary.

Ale každá sranda jednou končí. Taxíkem na letiště, v noci šup domů — tedy do Bratislavy. Tam jsme čekali pár hodin na první ranní vlak do Ostravy a pak už konečně zase ta sladká domovina.

Itinerář